Hlavní strana

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Ankety

Kdo je zde?

2 hosté
Kuba vždy jednala v boji proti terorismu příkladně Tisk E-mail
Sobota, 06 listopad 2010
Projev armádního generála Raúla Castra Ruz, předsedy Státní rady a Rady ministrů na shromáždění ke Dni obětí státního terorismu, Velký sál Revolučních ozbrojených sil, 6. října 2010
Blízcí obětí protikubánského státního terorismu,
Soudružky a soudruzi,
jak je uvedeno ve Vládním nařízení Státní rady zveřejněném dnešního dne, počínaje letošním 6. říjnem bude slaven „Den obětí státního terorismu“.
Přesně před 34 lety bylo výbuchem bomby v letadle společnosti Cubana, které krátce předtím odstartovalo z Barbadosu, zavražděno 73 nevinných lidí: 11 Guyanců, pět občanů KLDR a 57 Kubánců, mezi nimi 24 členů juniorského družstva v šermu, které vybojovalo všechny zlaté medaile na 4. mistrovství Střední Ameriky a Karibiku ve Venezuele.
Pro lid Kuby, jenž byl terčem státního terorismu od samého vítězství revoluce, se bolestné ztráty z onoho dne připojily k rozhořčení nad mnoha obětmi, za něž dodnes žádáme spravedlnost.
Původ tohoto jevu sahá do roku 1959, když rodící se revoluce přijala první opatření ve prospěch lidu.
Velmi brzy, již v březnu 1960 schválil prezident Eisenhower program tajných akcí proti ostrovu, který byl před několika lety odtajněn. Americká CIA převzala řídící úlohu v plánování, logistickém zajištění, verbování a výcviku žoldáků na provádění teroristických akcí pod záštitou americké vlády.
Žhářství, bombardování, sabotáže všeho druhu, únosy kubánských letadel, lodí a občanů, atentáty na naše mise a vraždy diplomatů, ostřelování desítek zařízení, četné pokusy o fyzickou likvidaci vedoucích představitelů revoluce, zvláště stovky plánů a pokusů o atentát na nejvyššího představitele.
Letos si připomínáme 50 let od brutální sabotáže na francouzském parníku „La Coubre“ v havanském přístavu, záměrně připravené tak, aby dvojí výbuch náloží znásobil počet obětí. Při tomto zločinu zemřelo 101 lidí a stovky, včetně členů francouzské posádky jich byly zraněny.
S každou novou agresí se revoluce ve všech směrech posilovala a radikalizovala. Konsolidace revolučního procesu přiměla teroristy ze CIA a jejich patrony, kteří chtěli svými akcemi vyvolat paniku a demoralizovat obyvatelstvo, k vypracování plánu invaze na Kubu a zřízení na Floridě největšího centra tajné služby mimo hlavní stan v Langley.
Agrese na pláži Girón měla za následek smrt 176 spoluobčanů a zanechala 50 invalidů. Jejich oběť umožnila našim zaníceným bojovníkům porazit invazi do 72 hodin, a tak zabránit přesunu loutkové vlády, kterou měla CIA připravenou na vojenské základně na Floridě a jež byla ochotna požádat Spojené státy za podpory OAS o intervenci na naše území.
Krátce předtím zvolený prezident Kennedy, jenž zdědil plán invaze po předchozí vládě a schválil její provedení, se nesmířil s tím, že ponese zodpovědnost za její hrubé fiasko, a nařídil zahájit Operaci Mangosta, jejíž součástí bylo 33 úkolů sahajících od plánů na zavraždění vedoucích představitelů revoluce až po teroristické akce na společenské a hospodářské objekty a infiltrace zbraní a agnetů k rozvratným a špionážním účelům.
V tomto smyslu byly radikální teroristické organizace ve Spojených státech, financované a ochraňované CIA, předchůdkyněmi leteckých únosů a využívání civilních letadel k válečnickým akcím proti Kubě.
Netrvalo dlouho a podobná praxe začala mít opačný efekt. Vyvolala světovou pandemii únosů letadel, která podnítila používání těchto metod mezinárodního terorismu a byla vyřešena až jednostranným rozhodnutím kubánské vlády začít únosce vracet.
Po Kennedyho zavraždění pokračoval jeho nástupce Lyndon Johnson v teroristických plánech proti ostrovu. V období 1959-1965 CIA zorganizovala, financovala a z amerického území zásobovala celkem 229 ozbrojených band s 3 995 žoldáky po celé zemi, kteří způsobili smrt 549 bojovníků, rolníků a alfabetizačních dobrovolníků a spolu s nimi tisíce zranění a stovky případů invalidity.
Od té doby se rozrostly teroristické útoky na diplomatické mise, kubánské kanceláře a pracovníky v zahraničí, které způsobily smrt neocenitelných soudruhů a množství materiálních škod.
11. září, ale roku 1980 byl teroristou kubánského původu Eduardem Arocenou, členem teroristické organizace Omega7, zavražděl Félix García Rodríguez, pracovník kubánské mise při OSN.
5. května toho roku bylo palbou teroristů uvězněno 570 dětí a 156 pracovníků školky Le Van Tan, jejichž životy byly zachráněny díky rychlému a statečnému zásahu speciálních sil a solidaritě obyvatelstva.
Ve stejné době byla další formou státního terorismu proti Kubě biologická válka vedená jednotlivými americkými administrativami, v jejímž rámci byly na naše státní území zaneseny choroby, které výrazně poškodily zdraví našeho lidu. V roce 1981 agenti ve službách vlády USA rozšířili epidemii hemorhagické dengue, která si vyžádala 158 lidských životů, z toho 101 dětí.
Stejným způsobem byly zaneseny různé choroby poškozující zemědělský sektor, působící nevyčíslitelné škody na potravinách pro obyvatelstvo a významných domácích vývozních artiklech.
Na většině těchto akcí se přímo či nepřímo podílely americké tajné služby, zejména CIA, téměř vždy pod rouškou kubánských kontrarevolučních organizací. Je nemožné vyjmenovat v jediném vstoupení nekonečný řetězec teroristických plánů, akcí a útoků zosnovaných proti naší zemi. Ovšem výčet lidí zodpovědných za tyto zločiny je velmi krátký, protože jsou to stále titíž.
Dnes jsme zde právě proto, abychom vzdali hold 3 478 Kubáncům, kteří zemřeli, a 2099, kteří si nesou trvalé následky z teroristických činů uskutečněných za půl století proti naší vlasti, dohromady 5 577 obětem. Do tohoto dlouhého výčtu padlých, na něž nikdy nezapomeneme, patří i mučedníci od Barbadosu.
Autoři barbadoského a mnohých dalších zločinů proti Kubě, Orlando Bosch a Luis Posada Carriles, žili a dosud beztrestně žijí v Miami. První, díky milosti prezidenta George Bushe staršího, který byl ředitelem CIA v době, kdy její agenti kubánské letadlo sabotovali, druhý, ochraňovaný Bushem juniorem, čeká na svobodě na proces za drobnější obvinění, nikoli za četná obvinění z mezinárodního terorismu, jak by si zasloužil.
Ještě zcela před nedávnem tyto skupiny veřejně hlásaly své zločiny a s naprostým cynismem avizovali nový teror.
Kdyby nenabyla vrchu beztrestnost, bývalo by se v devadesátých letech předešlo 68 teroristickým útokům proti Kubě a nemuseli jsme litovat smrti mladého Itala Fabia di Celma v Havaně během vlny teroristických atentátů na turistická zařízení rozpoutané v roce 1997.
Odhalující výpovědi doznaného teroristy Cháveze Abarky, které odvysílala kubánské televize 27. a 28. září, muže, jenž byl zadržen venezuelskými úřady, když se chystal zaútočit na stabilitu této bratrské země a dalších latinskoamerických národů, potvrzují podrobnosti o nových směrech mezinárodního teroru a přinášejí nezpochybnitelné důkazy o vině Posady Carrilese a jeho ochránců ve Spojených státech.
Navzdory všem těmto zločinům zaujímala Kuba k boji proti terorismu vždy příkladný postoj a opakovaně odsoudila veškeré činy tohoto druhu, ve všech jejich podobách a projevech.
Naše země podepsala 13 mezinárodních úmluv k této problematice a přísně dodržuje závazky a plní povinnosti vyplývající z rezolucí Valného shromáždění a Rady bezpečnosti Spojených národů. Nevlastní, ani nemá v úmyslu vlastnit zbraně hromadného ničení žádného druhu a plní své povinnosti v souladu s platnými mezinárodními nástroji týkajícími se nukleárních, chemických a biologických zbraní.
Území Kuby nikdy nebylo a nebude používáno k organizování, financování a provádění teroristických činů proti žádné zemi, Spojené státy nevyjímaje.
Kubánské úřady daly vládě Spojených států opakovaně na vědomí svou ochotu k výměně informací o plánech atentátů a teroristických útoků na cíle v kterékoli z obou zemí.
Ve vhodnou chvíli jsme vládě Spojených států poskytli bohaté informace o teroristických činech spáchaných proti Kubě. Nejznámější je případ z let 1997 a 1998, kdy jsme FBI předali rozsáhlé svědectví o pumových útocích na řadu kubánských turistických center a dokonce jsem jí umožnili přístup k pachatelům těchto činů, zadrženým u nás a svědkům.
Jediným výsledkem bylo, že FBI, která má v Miami úzké styky s kubánsko-americkou extrémní pravicí a poskytuje záštitu terorismu proti našemu ostrovu, soustředila všechny své síly na pronásledování a odsouzení našich spoluobčanů Antonia, Fernanda, Gerarda, Ramóna a Reného, které neměla vláda Spojených států nikdy uvěznit.
Dnes je díky mezinárodní solidaritě celý svět obeznámen s nespravedlivým a nelidským postupem vůči Pětici hrdinů, kteří se snažili ochránit lid Kuby a i samotných Spojených států před terorismem.
Jak dlouho bude prezident Obama ignorovat mezinárodní volání a připouštět, aby vítězila nespravedlnost, jejíž nápravu má ve svých rukách? Jak dlouho bude našich Pět hrdinů ještě vězněno?
Současná vláda Spojených států nedávno svévolně znovu zařadila naši zemi na výroční seznam „států podporujících terorismus“ a tímto neslýchaným krokem opět ignorovala příkladně čistý štít Kuby v této oblasti.
Spojené státy rovněž přehlížejí spolupráci, jíž se jim od Kuby dostalo. Při třech příležitostech (v listopadu a prosinci 2001 a v březnu 2002) předložili naši zástupci americkým úřadům návrh programu bilaterální spolupráce v potírání terorismu a v červenci 2009 potvrdili svou ochotu spolupracovat v této oblasti. Neobdrželi jsme však žádnou odpověď.
Kubánská vláda vyzývá prezidenta Obamu, aby důsledně dostál svým závazkům v boji proti terorismu a pevně, bez dvojího měřítka zakročil proti těm, kdo se z amerického území dopustili a vytrvale dopouštějí teroristických činů proti Kubě. Byla by to čestná odpověď na dnes zveřejněný otevřený dopis, který mu adresoval Výbor rodin obětí odpálení kubánského letadla u Barbadosu.
Ani na okamžik nelze zapomenout, že v důsledku státního terorismu zaznamenal náš lid celkově takový počet ztrát na životech a zmizení, že překračuje ztráty způsobené při atentátech na newyorkská dvojčata a v Oklahomě dohromady.
Chtěl bych tento hold uzavřít vzpomínkou na nezapomenutelné smuteční shromáždění za oběti zločinu u Barbadosu 15. října 1976, kdy jsme všichni přísahali, že si budeme navždy připomínat a s neutuchajícím rozhořčením odsuzovat tuto zlovolnou vraždu.
Zopakujme dnes tehdejší slova soudruha Fidela: Když energický a mužný národ pláče, nespravedlnost se třese!
Zůstaneme věrni věčné památce padlých!
Sláva našim hrdinům a mučedníkům!
 
< Předch.   Další >