Vaření na dřevěném uhlí, čekání na vodu; Trumpovými opatřeními proti Kubě nejvíce trpí ženy a staří lidé
Lisandra Fariñasová pro The Truthdig (www.truthdig.com ) 19. února 2026
HAVANA - Kubánské ženy vaří večeři za tmy na dřevěném uhlí. Obrázky těchto scén se staly typickými v obzvláště drsném období, jímž země v současnosti prochází, ale zároveň zdůrazňují vynalézavost a odolnost. „Výpadky elektřiny trvají déle než 24 hodin. Někdy ji máme tři hodiny, ale to není dost času na to, aby se věci v ledničce ochladily. To, co budete ten den jíst, musíte uvařit, protože by se to zkazilo. A jak to uděláte, když pracujete a musíte jet do osm kilometrů vzdáleného města, abyste si koupili, co potřebujete?“ říká Caridad Curbelo Crespová. Vzhledem k tomu, že USA brání jiným zemím v prodeji ropy na Kubu, neexistuje palivo pro dopravu, která by těch osm kilometrů urazila.
29. ledna prezident Donald Trump podepsal výkonné nařízení, jímž vyhlásil národní stav nouze týkající se Kuby a zavedl systém cel na produkty ze zemí, jež přímo či nepřímo dodávají karibskému státu ropu. Od té doby se vše zkomplikovalo, říká.
Dva týdny po vyhlášení výkonného nařízení zažívá Kuba kritický nedostatek pohonných hmot. Na začátku února deník Financial Post informoval, že zemi zbývá ropa jen na 15 až 20 dní. V důsledku toho je benzin na příděl a většina dopravních služeb byla pozastavena, což následně ovlivňuje distribuci potravin a dalšího zboží. Pacienti se kvůli nedostatku dopravy nemohou dostat do nemocnic. Kuba nyní vyrábí ze solárních panelů asi 1 000 megawattů elektřiny, což je 38 % denní produkce. V ostatních případech počítá s ropou. Kuba sice sama nějakou ropu těží, ale její množství je minimální. Nedostatek elektřiny vedl k dlouhým denním výpadkům, které tvrdě postihly vaření, chlazení a výrobu potravin. Závažně jsou postižena vodní čerpadla a komunikace a byla zkrácena školní a pracovní doba.
„Tento typ masového trestu je zločin“, řekl na síti X kubánský ministr zahraničních věcí Carlos Fernández de Cossío s odkazem na kolektivní tresty a metody zastrašování, které jsou podle mezinárodního práva ve Čtvrté Ženevské úmluvě zakázány.
Caridad Curbelo Crespové je 80 let a žije se svým bratrem na cestě do Viñales, Pinar del Rio, na západě země. Je v důchodu, ale pracuje dál. „Oba jsme chtěli zůstat aktivní a naše zdraví nám to umožnilo,“ vysvětluje pro Truthdig a mluví o sobě a svém bratrovi.
„Navíc ty peníze potřebujeme, abychom se uživili, protože důchod na živobytí nestačí, zvlášť v téhle krizi.“
Pracuje v kanceláři družstva Credit and Services Cooperative, organizace zemědělské produkce na Kubě, několik kilometrů od svého domova. Její bratr je dozorcem v družstvu léčivých rostlin. Když mluví o současných potížích, neodděluje pracovní od domácích zápasů: „Jsou jedno a totéž“, trvá na svém.
„Ženy to pociťují dvojnásob, protože kromě práce mimo domov se musíme starat i o domácnost. Já mám například na starosti všechno: vaření, praní, uklízení, dokonce i nakupování. U nás doma to tak bylo vždycky a teď, když jsme staří, se nic nezměnilo.“
Výpadky proudu, říká, zátěž ještě zvýšily. Normálně vaří na elektřině, protože plyn na vaření je na příděl. „Někdy si můžu koupit jen jeden kanystr s plynem ročně,“ říká. Teď se musela vrátit ke dřevěnému uhlí.
„Je to víc práce, ale není to pro mě nic nového. Moje matka měla vždycky sporák na dřevěné uhlí. Věc se má tak, že pytel dřevěného uhlí je teď velmi drahý; je nejlevnější varianta je za 1 500 pesos [$58 (cca 1 200 Kč)],“ říká.
Udušení jako strategie
Energetická krize není ojedinělý jev. Je součástí již existujících problémů – inflace, nedostatku hotovosti, zhoršující se infrastruktury – a zvyšuje dopad finančních a obchodních omezení ze strany Spojených států, která již nyní činí dovoz paliva, stejně jako základních dodávek a léků, drahých a těžko dostupných.
„Zpřísnění americké blokády vůči Kubě je součástí strategie územní kontroly Trumpovy správy nad americkým kontinentem,“ říká profesor a výzkumník na Havanské univerzitě a analytik mezinárodních záležitostí Pável Alemán Benítez pro Truthdig.
„Uviděli příležitost v oslabení mezinárodních institucí, zejména vezmeme-li v úvahu to, co se stalo v Gaze, kde doslova opovrhovali Organizací spojených národů. Pokusili se tento model akce napodobit v Americe. Výkonným nařízením z 29. ledna usilují o zhroucení kubánské společnosti, rozpad její sociální struktury na základě vyčerpání obyvatelstva ze všech omezení, jež nedostatek energie uvaluje na každodenní život,“ říká. „Obyčejným obyvatelům to velmi znepříjemňuje život. V každé zemi se to obvykle projevuje nárůstem sociálního protestu, a právě o to usilují, aby destabilizovali vládu.“
Podle jeho názoru Trumpovy kroky pramení z „dávné touhy zbavit se jednoho ze svých nejdéle existujících protivníků, jenž se nachází hned u pobřeží Spojených států. Jednoduše řečeno: zbavit se špatného příkladu Kuby“.
„Trumpova vláda vyvíjí tlak prostřednictvím cel na všechny země mezinárodního společenství, ale zejména na ty, které jsou více závislé na americkém trhu. To je staví do privilegovaného postavení, aby si mohly klást podmínky,“ říká Alemán.
„Blokáda kubánskou ekonomiku hluboce zasáhla. Nutnost dovážet ze vzdálených trhů zvýšila náklady na přepravu a námořní dopravu. Mnoho lidí není ochotno obchodovat s Kubou kvůli rizikům spojeným se sankcemi. Finanční instituce to velmi dobře vědí: Banky ze všech zemí, včetně evropských, dostaly mnohamilionové pokuty.“
S odkazem na to, že zásadní v této krizi je Venezuela – po únosu prezidenta Nicoláse Madura 3. ledna při americkém vojenském útoku na Caracas – Alemán poukazuje na to, že „Venezuelou začali z několika důvodů“. Aby zajistili ropu v případě velké globální krize, ale také zabili dvě mouchy jednou ranou: oslabili vládu spojenou s Kubou a odřízli ropu, kterou Venezuela dodávala na Kubu 25 let výměnou za kubánské lékařské služby, říká.
„Kuba v jednu chvíli dovážela z Venezuely až 110 tisíc barelů ropy denně, což pokrylo všechny její dovozní potřeby. Toto číslo klesá a s tímto náhlým odříznutím … se situace tady výrazně zhoršila.“
V roce 2025 bylo druhým největším dodavatelem ropy na Kubu Mexiko. Spojené státy na něj ale „vyvíjejí nátlak kvůli možnosti zavedení cel, pokud bude vyvážet ropu na Kubu. Mexiko má se Spojenými státy silné ekonomické vztahy. Nebyla by to podružná záležitost. Zpochybňuje to schopnost států činit suverénní rozhodnutí,“ dodává.
Minulý čtvrtek (12. února) poslalo Mexiko na dvou lodích více než 800 tun humanitární pomoci a prezidentka Claudia Sheinbaumová řekla, že její země je otevřená přijímat pomoc od jiných zemí, aby ji na Kubu poslaly. Ropu ale neposlaly.
Proto je Alemán přesvědčen, že kubánská vláda „musí činit rychlá a přesvědčivá rozhodnutí, soustředit zdroje tak, aby zaručila základní služby pro obyvatelstvo“, včetně „zvýšení domácí produkce ropy, aby pokryla deficit. Spotřeba energie se sníží a nejvíce to dopadne na obyčejné lidi žijící v obytných oblastech,“ říká Alemán. K potížím podle něj přispívají časté poruchy tepelných elektráren v zemi kvůli stárnoucímu zařízení, jež není vzhledem k blokádě snadné nahradit.
Kubánská vláda si uvědomila vážnost situace. 5. února prezident Miguel Díaz-Canel Bermúdez oznámil opatření, která mají čelit tomu, co nazval „energetickou blokádou“, a odsoudil strategii USA v oblasti škrcení: „Jaké právo má jeden národ, aby zabránil jiné zemi přijímat palivo?“ řekl.
Vláda od té doby podrobně rozpracovala různá opatření, včetně urychlení dodávek solárních energetických systémů do domácností, zkrácení úředních hodin od pondělí do čtvrtka, reorganizace vzdělávacího a zdravotního systému, pozastavení veřejné dopravy a omezení provozu vnitrostátních vlaků na jeden odjezd každých osm dní.
Ministr energetiky a dolů Vicente de la O Levy oznámil, že prodej pohonných hmot v národní měně se odkládá, zatímco prodej v amerických dolarech je omezen na 20 litrů (5,2 galonu) na jednoho zákazníka na nákup, přičemž dny nákupu jsou přiděleny aplikací. Na měsíc byly také pozastaveny dodávky pohonných hmot pro letadla opouštějící zemi.
„To, co se děje, je praktikování nadvlády, ne hegemonie. Spojené státy měly klíčový nástroj pro vytváření hegemonie: USAID (Americká agentura pro mezinárodní rozvoj), jež prováděla projekty rozvojové pomoci. Trump USAID zlikvidoval. To ukazuje, že nemají zájem ovlivňovat, ale spíše spoléhají na použití tvrdé síly: vojenských a donucovacích opatření s (celními) tarify,“ říká Alemán.
Nelidskost obležení
Vicente Infante Martínez, třiasedmdesátiletý důchodce, žije ve čtvrti Celso Maragoto v Pinar del Rio. Považuje se za „privilegovaného“.
„Bydlím v oblasti, kde dodržují plánované harmonogramy: šest a šest ve dne a čtyři v noci. V jiných oblastech mohou výpadky trvat déle než 24 hodin a nikdy nevíte, kdy vypnou elektřinu,“ říká. Fráze „šest a šest“ je zkratka pro šest hodin s elektřinou a šest hodin bez ní. Tato relativní předvídatelnost mu umožňuje organizovat, kdy vařit a kdy ukládat vodu. Některé věci jsou však mimo jeho kontrolu.
„Dodávají vodu každých 30 dní. Tím pádem jsem bez rezerv. Nemohu zaplatit za dodávku vody, aby mi dodali více vody, protože si účtují více než 4 000 kubánských pesos (cca 3 400 Kč), celý můj důchod. A kvůli špatnému stavu ulic ke mně domů ani nechodí. Bydlím sám, a to je obrovská komplikace, protože nedokážu odnést vodu z akvaduktu 500 metrů od svého domu. Už jsem byl bez vody několik týdnů a nejednou,“ říká Infante.
Penze kubánských důchodců, kteří žijí ve stárnoucí zemi, požírá inflace. Kuba skončila v roce 2024 s 25,7 % obyvatel starších 60 let, což je jedno z nejvyšších procent v Latinské Americe a Karibiku.
„Důchodci patří mezi ty, kteří touto krizí trpí nejvíce. Léky předepisované na můj vysoký krevní tlak a srdeční potíže – musím si je kupovat každý měsíc na šedém trhu, protože nejsou dostupné v lékárnách. Náklady jsou téměř dvojnásobkem mého důchodu. Jak si tedy koupím jídlo?“ říká Infante.
Pokrýt výdaje mu pomáhají jeho děti. „Jsem si vědom toho, že v dnešní době starší člověk bez podpory rodiny nemůže pokrýt své základní potřeby,“ říká Infante.
Třicetiletá Arletis Arronte Quintanaová žije ve stejné čtvrti jako Infante. Ještě před několika měsíci pracovala jako pokladní v soukromé restauraci. Pak porodila a byla na mateřské dovolené. Mateřská dovolená je na Kubě k dispozici až do 15 měsíců věku dítěte a poskytuje platbu ve výši 60 % průměrného měsíčního platu rodiče.
Kromě starších lidí postihují ekonomické potíže akutněji také ženy. María del Carmen Zabala Argüellesová, doktorka psychologie a koordinátorka katedry politiky sociálních nerovností a rovnoprávnosti na latinskoamerické Fakultě sociálních věd FLACSO-Cuba, zdokumentovala, jak ekonomické zhoršení snižuje účast žen v oficiálním zaměstnání a zvyšuje šedé strategie přežití. Podobně socioložka Mayra Espina Prietová vysvětlila, že strukturální nerovnosti – pohlaví, věk a teritorium – v krizových scénářích nemizí. Místo toho jsou překonfigurovány a často prohlubovány.
V praxi to může pro mnoho žen znamenat více hodin neplacené práce v domácnosti, více péče a více fyzického a emočního stresu, když chybí základní služby. Často jsou to ženy, které musí vařit s dřevěným uhlím nebo nosit vodu v kbelících. Péče o nemocné lidi bez použití ventilátorů nebo adekvátního chlazení na tropické Kubě může být náročná.
„Vydělala jsem si dobrý plat, a to mi umožnilo snadno pokrýt základní potřeby mé mámy, babičky a sebe. Jsou v důchodu, dostávají důchod, ale v dnešní době to nestačí. Vždycky jsem byla ta, kdo živil domácnost,“ říká Arronteová.
„Trápí mě naše ekonomická situace. Základní zásoby, léky… ty jsou stále dražší. Se staršími lidmi [s matkou a babičkou] a teď s dítětem doma je to vždycky větší výdaj, který musíte upřednostnit.“
Arronteová říká, že část svých úspor použila na nákup malé elektrocentrály, aby mohla provozovat ventilátory a zapojit ledničku. Na vaření teď ale používá dřevěné uhlí. „Pamatuju si, jak máma v devadesátých letech vařila dřevěným uhlím. Nikdy jsem si nemyslela, že v tomhle domě zažiju to samé,“ říká.
Uznává, že nepatří k těm nejhůře situovaným. „Ale tahle krize se nějakým způsobem týká nás všech. Udělala jsem spoustu osobních obětí – svého času, svého zdraví, své energie – abych měla nějaké úspory, abych mohla cestovat, abych se prosadila. A vidím, jak [ty úspory] každým dnem ztrácejí hodnotu, jak mizí, jen aby zaručily přežití. Není jasný horizont pro zlepšení,“ říká.
Dopad na zdraví
Podle zprávy, již Kuba předložila Organizaci spojených národů v květnu 2025, způsobila americká blokáda mezi březnem 2024 a únorem 2025 škody v celkové výši 7,56 miliardy dolarů, což je nárůst o 49 % oproti předchozímu období. Škody způsobené blokádou, kumulované za více než šest desetiletí, dosahují v současných cenách více než 170 miliard dolarů. Ve zdravotnictví přesáhly ztráty v tomto období 288 milionů dolarů. Nedostatek léků byl u 364 pacientů. V době zprávy bylo na čekací listině na operaci zhruba 94 000 pacientů, včetně téměř 10 000 dětí.
Kubánský Národní institut pro onkologii a radiobiologii (INOR) oznámil, že americká blokáda vede k nedostatku chemoterapeutických léků a nutí zdravotnická zařízení upravovat protokoly a upravovat dávkování. V dětské onkologii musely být léky jako lomustin a metotrexát nahrazeny léky druhé a třetí linie, které jsou méně účinné. Míra přežití u některých dětských nádorů klesla ze 75 % na 60 %.
„Musíme se každý den obnovovat,“ řekla deníku Granma v reakci na Trumpovo nejnovější opatření doktorka Mariuska Forteza Sáezová, vedoucí dětské onkologické služby INOR. Znamená to ještě větší nejistotu ohledně zdravotnického vybavení a elektřiny v nemocnicích, což je vážný problém pro životně důležité služby na jednotkách intenzivní péče.
Estrella Acostová, hospodyně a švadlena, žije ve Staré Havaně. Ani hlavní město není vůči výpadkům elektřiny imunní. Tvrdí, že v současné době je zdrojem stresu i zásobování vodou. Její oblast je už teď závislá na vodě nakupované z kamionů. „Kvůli nedostatku paliva se [dodací] cykly více rozestoupily,“ říká pro Truthdig.
Používá šicí stroj, aby si vydělala: „Ale už teď je pro mě těžké si k němu sednout. Počet hodin elektřiny sotva stačí na přežití, na pokrytí základních úkolů,“ říká, natož aby používala svůj stroj a práci.
Zostření blokády se týká i dalších pracovníků. D’Madera Habana, podnik zabývající se navrhováním, výrobou a restaurováním nábytku, si tento měsíc připomněl druhé výročí. Majitelé na sociálních sítích zveřejnili, že slaví výročí a stále fungují. Upozornili však, že v lednu přišli kvůli energetické krizi o 76 pracovních hodin, „což znamená pokles naší výrobní kapacity o 39,5 % a stejné snížení našich příjmů“. Aby pokryli zhoršující se situaci s elektřinou, pracují o víkendech a v noci. Nízká produktivita snižuje příjmy, což způsobuje, že pracovní síla migruje do jiných odvětví, která jsou na energii méně závislá.
Ve venkovském městě Falla ve správní oblasti Chambas v Ciego de Ávila, více než 400 kilometrů od Havany, projekt Mary Fe, Love and Life, který založila Maylie Sánchez Jiménez, vyrábí a distribuuje textilní prsní protézy pro ženy, které prodělaly mastektomii, a to zdarma. Projekt vznikl po zkušenostech Sánchezovy matky s rakovinou prsu a její matka nyní hraje v této práci podstatnou roli.
Ve Falle je však dnes k dispozici sotva jedna nebo dvě hodiny elektřiny denně. Tento „čas, který musí být přesně rozdělen mezi výrobu generující příjem a [neplacenou] výrobu protéz,“ říká Sánchez pro Truthdig. I tak zůstává dílna prostorem pro zaměstnanost a růst žen ve zranitelných situacích.
Ve Velké Británii podepsalo více než 100 poslanců, odborových předáků, akademiků a kulturních osobností naléhavou výzvu k míru a suverenitě, kterou zahájila Cuban Solidarity Campaign (Kamaň solidarity s Kubou). Bývalý labouristický předák Jeremy Corbyn, ekonom Yanis Varoufakis a 25 odborových generálních tajemníků byli mezi těmi, kdo podepsali a požadovali, aby se britská vláda a EU „jednoznačně postavily proti jakékoli hrozbě nebo použití vojenské síly proti Kubě“. A 12. února vydali experti OSN společné prohlášení, v němž odsoudili Trumpův prováděcí příkaz jako „vážné porušení mezinárodního práva“.
Mezitím tady na Kubě každodenní život odhaluje realitu obležení: život organizovaný den za dnem, hodinu za hodinou, uprostřed výpadků proudu, nedostatku (všeho možného) i vůle pokračovat.
Lisandra Fariñasová je kubánská novinářka s magisterským titulem v populačních studiích z Havanské univerzity. Za 13 let reportážní činnosti se zaměřuje na průsečíky komunikace, zdraví, problémů mezi pohlavími, demografického stárnutí a veřejné politiky. Její odbornost zahrnuje lidská práva, pohlavím podmíněné násilí, sexuální rozmanitost a práva žen. Je koordinátorkou projektu Global Media Monitoring Project 2025 Světového sdružení pro křesťanskou komunikaci (WACC).
Z internetového zpravodaje Truthdig (www.truthdig.com ) přeložil Vladimír Sedláček