Různé

     Reformy ohlášené prezidentem mají posílit socialismus, rozšířit sociální spravedlnost, vytvořit ekonomické bohatství a zajistit spravedlivější rozdělování zdrojů. Ústředním bodem strategie je cíl „uvolnit produktivní síly“ omezením restrikcí, které brzdí ekonomickou aktivitu a investice.

     Jeden z nejvýznamnějších návrhů zahrnuje otevření finančního sektoru větší účasti soukromých a zahraničních institucí v rámci státní regulace. Plán zahrnuje vytvoření nových úvěrových a finančních mechanismů, rozvoj finančních trhů a rozšíření platebních služeb. Podle úřadů se na těchto nových finančních opatřeních budou moci podílet státní podniky, družstva i soukromé podniky s cílem zvýšit přístup ke kapitálu.

     Reformní balíček by také umožnil podnikům zabývajícím se mezinárodním obchodem a globálními službami vést zahraniční bankovní účty, provádět transakce v cizích měnách a účastnit se ověřitelných mezinárodních finančních operací. „Naším cílem je usnadnit vývoz, dovoz a zahraniční investice; poskytnout kubánským podnikům větší pružnost na globálních trzích,“ dodal Diaz-Canel.

     Významným pilířem ekonomické strategie je přijetí digitálních technologií, vývoj softwaru a umělé inteligence napříč mnoha sektory. Vláda plánuje využít tyto nástroje ke zlepšení produktivity a efektivity v zemědělství, energetice, zdravotnictví, školství, bankovnictví, zahraničním obchodu, logistice, cestovním ruchu a regulačním dohledu.

     Stejně tak se očekává, že výraznými změnami projde cestovní ruch, jeden z nejvýznamnějších kubánských zdrojů deviz. Úřady vyzvaly k zavedení nových obchodních modelů a větší účasti všech ekonomických aktérů, včetně státních subjektů, družstev i soukromých podniků. Podobné reformy se plánují i v realitním sektoru, kde se politici snaží podpořit investice a zpestřit příležitosti v rámci odvětví.

     Vláda také navrhla odstranit byrokratické překážky pro dovoz vozidel. Prioritu budou mít elektrická vozidla v rámci širší strategie modernizace dopravy a snížení závislosti na fosilních palivech. Na podporu tohoto přechodu hodlají úřady rozšířit síť dobíjecích stanic v zemi.

     Program reforem přichází v době, kdy se Kuba nadále potýká s inflačními tlaky, nedostatkem zboží v národní měně a rostoucí mírou částečného přechodu na dolar v rámci ekonomiky.

     K boji s nedostatkem pracovních sil a k předcházení ztrátě vysoce kvalifikovaných odborníků se představitelé zavázali odstranit mzdová omezení, která omezují schopnost zaměstnavatelů udržet si kvalifikované pracovníky. Opatření má zlepšit pobídky a posílit základnu lidského kapitálu v zemi.

     Navrhovaná opatření sice představují jedny z nejambicióznějších ekonomických změn posledních let, kubánské úřady však trvají na tom, že cílem reforem není opustit socialismus. Naopak tvrdí, že změny jsou nezbytné k zachování a posílení společenského modelu země za mimořádně obtížných ekonomických podmínek.

Ze serveru https://www.struggle-la-lucha.org/ přeložil Vladimír Sedláček

Falešná humanitární organizace: terorismus pod maskou „záchrany“

     René González vzpomíná přesně na začátek svého kontaktu s José Basultem 25. května 1991, tedy na den, kdy Basulto „veřejně vyzval k ukončení násilí“. Bratři k záchraně zdaleka nebyli altruistickou organizací, ale zrodili se z nenávisti a zoufalství žoldáků ve službách CIA.

     „Basulto a William Schuss,“ poznamenává González, „byli CIA vycvičeni v sabotážích, terorismu, infiltračních technikách a propagandě. Ve velmi mladém věku se podíleli na operaci v Zátoce sviní“. Tato neúspěšná invaze z roku 1961, financovaná a řízená Washingtonem, zanechala nesmazatelné ponaučení: kubánský lid pod vedením Fidela a Raúla rozdrtí jakýkoli pokus o zradu vlasti.

     Tyto kontrarevolucionáře však „po celá ta léta provázela posedlost hledat jakoukoli formu konfrontace mezi Spojenými státy a Kubou“. A tato posedlost, zdůrazňuje René, neustala: „Není divu, že i 30 let po Bratrech k záchraně mají stále potřebu zabíjet; to je to, co je vzrušuje a žene.“

CIA a zločinný plán: zasahovat energovody a vyvolat kolaps

     Ve zprávě Reného Gonzáleze jsou podrobně popsány konkrétní návrhy na teroristické činy, například ten, který obdržel v srpnu 1992: „Dostat se na Kubu letadlem, přistát v blízkosti vedení vysokého napětí a vyhodit do vzduchu vedení, které by zhoršilo energetické problémy.“ Taková byla pravá povaha těch, kteří se dnes snaží etablovat jako obránci lidských práv.

     Když byly v květnu 1995 podepsány imigrační dohody stanovující politiku „mokrá noha, suchá noha“ [vracející Kubánce zadržené na moři na Kubu; umožňující těm, kteří se dostali na americkou půdu, zůstat], členové Bratrů k záchraně se zdaleka neradovali, ale rozzuřili se. Důvod? Přišli o obchod s lidmi a jeho humanitární záminku. „Reagovali násilně, vyšli do ulic Miami a zastavili dopravu,“ vzpomíná González.

     Tehdy se objevila další postava, Ramón Saúl Sánchez, který vytvořil „Hnutí za demokracii“, aby „otevřeně vyprovokoval konflikt mezi Kubou a Spojenými státy“. Dokonce na schůzce v Bílém domě generál amerického jižního velení Basulta pokáral a řekl mu, že „nepošle dalšího chlapce, aby pro ně zemřel“. Impérium si samo uvědomilo, že jde o nezodpovědné šílenství.

Sestřel 24, února 1996: legitimní obrana svrchovanosti

     Gerardo Hernández, který byl ve Spojených státech nespravedlivě odsouzen za plnění své povinnosti podávat zprávy o teroristické činnosti, odhaluje rozpory a lži v současném obvinění proti armádnímu generálovi Raúlu Castrovi.

    Hernández vysvětluje: „Spojené státy tvrdí, že jedno malé letadlo narušilo kubánský vzdušný prostor. Zbylé dvě byly sestřeleny velmi blízko Kuby, ale nad mezinárodními vodami.“ A okamžitě klade zničující otázku: „Na čem to zakládají? Mimo jiné na výpovědích posádky výletní lodi, která čirou náhodou patřila podnikateli, jenž je členem Kubánsko-americké národní nadace.“ Tedy na neobjektivních svědcích, nikdy na satelitních snímcích, které Pentagon systematicky odmítá ukazovat.

     Hernández vyzdvihuje imperiální cynismus: „Spojené státy vyhodily do povětří lodě a plavidla na volném moři bez soudu, bez řádného procesu, pod záminkou, že jsou obchodníci s drogami. To mohou udělat. Ale když Kuba brání svůj vzdušný prostor před letadly porušujícími její suverenitu, podají obvinění.“

     A připomíná Basultovu zločineckou minulost: „V roce 1962 uprchl do Spojených států, vrátil se na Kubu v motorovém člunu, vystřelil z děla na divadlo (dnes Divadlo Karla Marxe) a uprchl. Ten terorista založil Bratry k záchraně.“ Dokud se skupina omezovala na záchranu plavců na člunech, „neměla s Kubou problém“. Konflikt vypukl, když imigrační dohody vysušily zdroje financování a Basulto se rozhodl přejít k provokativním letům, aby byl nadále financován Kubánsko-americkou národní nadací (CANF).

Raúl Castro a obrana vlasti: hrdina, jehož chtějí USA hanobit

     Dnes, kdy americká vláda „vykopala diplomacii dělových člunů a co nejbrutálnějším způsobem obnovila Monroeovu doktrínu“ a kdy Kuba čelí drsným ekonomickým podmínkám v důsledku zločinné [americké] blokády, vidí teroristé z Miami další „příležitost postavit tuto vládu proti Kubě“.

     Revoluce však poskytla více než dost lekcí v odporu. Hernández to dává jasně najevo: „I když připustíme, že k sestřelení došlo v mezinárodních vodách – což nebylo prokázáno – hovoříme o malých letadlech, která systematicky narušovala náš vzdušný prostor, shazovala propagační materiály a ohrožovala mír.“ Kuba tehdy nežádala o povolení k obraně a nepožádá o něj ani dnes.

     V Razones de Cuba se připojujeme ke spravedlivému požadavku našich hrdinů: Žádný imperiální soud nebude soudit svrchovanost lidu, který prolil svou krev za nezávislost a důstojnost. Obvinění proti armádnímu generálovi jsou bumerangem, který narazí na zeď pravdy. Jak správně říká René González: Příbuzní obětí sestřelení „vědí, že tím, co vedlo ke smrti těch mladých mužů, byla Basultova nezodpovědnost“. Historie je již odsoudila.

Článek vyšel 21. května 2026 v Razones de Cuba (ve španělštině: razonesdecuba.cu/), do angličtiny jej přeložil Resumen English (Resumen Latinoamericano – English).

P.S. překladatele: Celý příběh Reného Gonzáleze a jeho čtyř druhů, známých jako Miami Five nebo Cuban Five, najdete na stránkách www.kubadnas.cz . Podrobně jej přinášely například čtvrtletník Venceremos (vydavatelství OREGO) a deník Halo noviny.

Překlad anglické verze Vladimír Sedláček