Havana, Kuba
Uprostřed nového náporu americké vlády vůči největšímu z Antilských ostrovů, oznámení nepodložených obvinění armádního generála Raúla Castra za legitimní obranu kubánského vzdušného prostoru v roce 1996, poskytuje Razones de Cuba pravdu, kterou většinová (buržoazní) média skrývají. Hrdinové Kubánské republiky, René González Sehwerert a Gerardo Hernández Nordelo – antiteroristé, kteří byli nespravedlivě odsouzeni a trpěli ve věznicích impéria – svými vlastními slovy dementují frašku organizace Brothers to the Rescue (Bratři k záchraně), odhalují její vazby na Ústřední zpravodajskou službu (CIA) a dávají za pravdu svrchované akci kubánského lidu.
Falešná humanitární organizace: terorismus pod maskou „záchrany“
René González vzpomíná přesně na začátek svého kontaktu s José Basultem 25. května 1991, tedy na den, kdy Basulto „veřejně vyzval k ukončení násilí“. Bratři k záchraně zdaleka nebyli altruistickou organizací, ale zrodili se z nenávisti a zoufalství žoldáků ve službách CIA.
„Basulto a William Schuss,“ poznamenává González, „byli CIA vycvičeni v sabotážích, terorismu, infiltračních technikách a propagandě. Ve velmi mladém věku se podíleli na operaci v Zátoce sviní“. Tato neúspěšná invaze z roku 1961, financovaná a řízená Washingtonem, zanechala nesmazatelné ponaučení: kubánský lid pod vedením Fidela a Raúla rozdrtí jakýkoli pokus o zradu vlasti.
Tyto kontrarevolucionáře však „po celá ta léta provázela posedlost hledat jakoukoli formu konfrontace mezi Spojenými státy a Kubou“. A tato posedlost, zdůrazňuje René, neustala: „Není divu, že i 30 let po Bratrech k záchraně mají stále potřebu zabíjet; to je to, co je vzrušuje a žene.“
CIA a zločinný plán: zasahovat energovody a vyvolat kolaps
Ve zprávě Reného Gonzáleze jsou podrobně popsány konkrétní návrhy na teroristické činy, například ten, který obdržel v srpnu 1992: „Dostat se na Kubu letadlem, přistát v blízkosti vedení vysokého napětí a vyhodit do vzduchu vedení, které by zhoršilo energetické problémy.“ Taková byla pravá povaha těch, kteří se dnes snaží etablovat jako obránci lidských práv.
Když byly v květnu 1995 podepsány imigrační dohody stanovující politiku „mokrá noha, suchá noha“ [vracející Kubánce zadržené na moři na Kubu; umožňující těm, kteří se dostali na americkou půdu, zůstat], členové Bratrů k záchraně se zdaleka neradovali, ale rozzuřili se. Důvod? Přišli o obchod s lidmi a jeho humanitární záminku. „Reagovali násilně, vyšli do ulic Miami a zastavili dopravu,“ vzpomíná González.
Tehdy se objevila další postava, Ramón Saúl Sánchez, který vytvořil „Hnutí za demokracii“, aby „otevřeně vyprovokoval konflikt mezi Kubou a Spojenými státy“. Dokonce na schůzce v Bílém domě generál amerického jižního velení Basulta pokáral a řekl mu, že „nepošle dalšího chlapce, aby pro ně zemřel“. Impérium si samo uvědomilo, že jde o nezodpovědné šílenství.
Sestřel 24, února 1996: legitimní obrana svrchovanosti
Gerardo Hernández, který byl ve Spojených státech nespravedlivě odsouzen za plnění své povinnosti podávat zprávy o teroristické činnosti, odhaluje rozpory a lži v současném obvinění proti armádnímu generálovi Raúlu Castrovi.
Hernández vysvětluje: „Spojené státy tvrdí, že jedno malé letadlo narušilo kubánský vzdušný prostor. Zbylé dvě byly sestřeleny velmi blízko Kuby, ale nad mezinárodními vodami.“ A okamžitě klade zničující otázku: „Na čem to zakládají? Mimo jiné na výpovědích posádky výletní lodi, která čirou náhodou patřila podnikateli, jenž je členem Kubánsko-americké národní nadace.“ Tedy na neobjektivních svědcích, nikdy na satelitních snímcích, které Pentagon systematicky odmítá ukazovat.
Hernández vyzdvihuje imperiální cynismus: „Spojené státy vyhodily do povětří lodě a plavidla na volném moři bez soudu, bez řádného procesu, pod záminkou, že jsou obchodníci s drogami. To mohou udělat. Ale když Kuba brání svůj vzdušný prostor před letadly porušujícími její suverenitu, podají obvinění.“
A připomíná Basultovu zločineckou minulost: „V roce 1962 uprchl do Spojených států, vrátil se na Kubu v motorovém člunu, vystřelil z děla na divadlo (dnes Divadlo Karla Marxe) a uprchl. Ten terorista založil Bratry k záchraně.“ Dokud se skupina omezovala na záchranu plavců na člunech, „neměla s Kubou problém“. Konflikt vypukl, když imigrační dohody vysušily zdroje financování a Basulto se rozhodl přejít k provokativním letům, aby byl nadále financován Kubánsko-americkou národní nadací (CANF).
Raúl Castro a obrana vlasti: hrdina, jehož chtějí USA hanobit
Dnes, kdy americká vláda „vykopala diplomacii dělových člunů a co nejbrutálnějším způsobem obnovila Monroeovu doktrínu“ a kdy Kuba čelí drsným ekonomickým podmínkám v důsledku zločinné [americké] blokády, vidí teroristé z Miami další „příležitost postavit tuto vládu proti Kubě“.
Revoluce však poskytla více než dost lekcí v odporu. Hernández to dává jasně najevo: „I když připustíme, že k sestřelení došlo v mezinárodních vodách – což nebylo prokázáno – hovoříme o malých letadlech, která systematicky narušovala náš vzdušný prostor, shazovala propagační materiály a ohrožovala mír.“ Kuba tehdy nežádala o povolení k obraně a nepožádá o něj ani dnes.
V Razones de Cuba se připojujeme ke spravedlivému požadavku našich hrdinů: Žádný imperiální soud nebude soudit svrchovanost lidu, který prolil svou krev za nezávislost a důstojnost. Obvinění proti armádnímu generálovi jsou bumerangem, který narazí na zeď pravdy. Jak správně říká René González: Příbuzní obětí sestřelení „vědí, že tím, co vedlo ke smrti těch mladých mužů, byla Basultova nezodpovědnost“. Historie je již odsoudila.
Článek vyšel 21. května 2026 v Razones de Cuba (ve španělštině: razonesdecuba.cu/), do angličtiny jej přeložil Resumen English (Resumen Latinoamericano – English).
P.S. překladatele: Celý příběh Reného Gonzáleze a jeho čtyř druhů, známých jako Miami Five nebo Cuban Five, najdete na stránkách www.kubadnas.cz . Podrobně jej přinášely například čtvrtletník Venceremos (vydavatelství OREGO) a deník Halo noviny.
Překlad anglické verze Vladimír Sedláček